...ale bohužel bohudík to nejsem já. Nejsem princezna a ani nijak zvlášť krásná. Jsem stále ta samá Mirečka. Bláhové trdlo. Pár věcí se ale za ten dlouhý čas, co jsem zde naposled psala články (a teď se jim směju/usmívám/vysmívám) změnilo...
...jsem se rozhodla oživit Lioness. A to jen na požádání. Na požádání člověka, který se už nemohl dívat na tu přetvářku a do očí mi řek co si myslí. A i když to nahlas neuznám, tady můžu... tady jsem lvíče, i když si hraju na Lioness
..tak se zasebevraždím! Nechtíc – samozřejmě. Pádem ze schodů, z kola,válením se ve skle, utopením,...
...jingle bell, jingle bell rock
jingle bells swing and jingle bells ring
snowing and blowing up bushels of fun
now th jingle hop has begun...
...aneb Po smíchu přichází pláč. A to nebude pláč, ale řev, neboť to radostné období trvá už víc než týden.
...jak kapela ze Států navštívila osadu jménem Český Těšín. Mirečka samozřejmě nemohla chybět, poněvadž ji tyhle koncerty nabijou na týdny dopředu. No, ale jak už to při psaní většinou bývá, jsem zkyslá jak kyška s prošlou spotřební lhůtou.Tenhle článek je slátaninou tisíců myšlenek, které nedávají dohromady smysl. Je to přesně to, co mám v sobě. Chaos a zmatek z nevímčeho pramenící.
... možná bych mohla vylíčit, jak jsem zmokla i s batohem a sušila cédéčka po obýváku. Možná bych mohla říct, jak se už rok chystám do tanečních a pořád nemám odvahu někoho se zeptat. Možná bych mohla říct, jak jsem úplně haluzácky přišla k jedničce z klavíru, nebo jak jsem jela na rehabilitace a došlo mi, že mám jít na polikliniku až když jsem byla u gymplu. Možná bych mohla říct, jak mě v jízdě na kole zdržoval pomalu se přede mnou vlekoucí kabriolet...
...hlavně se narodit jako Mirečka
aneb Invalidní vozíček jako můj budoucí dopravní prostředek ???
Nebudu začínat rekapitulací celého týdne, nýbrž dneska zkrotím své myšlenkové pochody a zmíním se jen o dnešním odpoledni...
Pro matematicky nepříliš schopné: Čím méně mám času, tím smysluplnější a akčnější mi připadá má existence, tudíž jsem ráda, že jsem!
Ruply mi nervy. Občas se to stává. Mě ale poslední dobou dost často. Nechci se dostat tam, kde jsem byla zhruba před dvěmi měsíci a tak si svou nespokojenost vylévám kde můžu. Je to špatné,vím, ale jsem ji jista, že mé poněkud nervácké a sobecké stavy rychle odezní...
Zrušte je!!! (To je jen chvilkový názor, kvůli neuskutečněným představám o trávení volného času o jarních prázdninách)
Počínaje dneškem zase já a jen já .To zní sebestředně – ano, i taková jsem občas bývala a zase jsem. Toto není jeden z článků, které přesvědčují ostatní o novém lepším uspořádání života pisatele přičemž mají přesvědčit hlavně pisatele samotného a většinou jsou do několika týdnů dnů navzdory usilovnému přesvědčování porušeny...